Kdo tedy vlastně byl Asmodeus? A proč je takový?
No, možná na to nedokážu úplně odpovědět, ale můžu vám o něm prozradit trochu víc.
Asmodeus, hebrejsky Ašmodaj, řecky Asmodaios není jen biblický démon. Zmíňka o něm se vyskytuje kromě židovského Talmundu a později v křesťanských spisech, také v Avestě, což je sbírka staroíránských posvátných spisů, který s největší pravděpodobností má nemálo společného se starověkou Indií, odkud vzhledem k jazyku, kterým je psaná původně pocházeli její autoři. Takže našemu milému Asmodeovi skutečně mohlo táhnou na tři tisíce let, jak je uvedeno v knize.
Nejprve si povíme, jak ho viděli staří dobří křesťané v knize Tóbit.
Asmodeus je v knize vypodobněn jako démon, jenž je sexuálně přitahován k Sáře, dceři Reguela a o svatební noci zabíjí její manžele. Když takto zabije sedm novomanželů, chystá se zabít i Tóbita, který ovšem s pomocí anděla Rafaela Asmodea zažene do Egypta, kde je Rafaelem spoután. Asmodeus je v této knize vykreslen jako představitel zla.
A co na to Talmund?
V Talmundu je Ašmodaj zpodobňován jako démon, který sice nemá takovou vražednou moc, jako jeho vzor v knize Tóbit, nicméně přesto zůstává představitelem zla a bývá spojován především se sexualitou, eventuálně se v některých případech specializuje na mladé dívky, jež jsou jím následně „posedlé“. Má velkou zálibu v ženách, jeho velkým cílem je tak v některých legendách Šalamounův harém. To vede některé badatele k přesvědčení, že Ašmodaj byl v pozdějších rabínských představách daleko spíše inspirován řeckým Satyrem než zlem jako takovým (to je vyhrazeno většinou Samaelovi
). V mindraši Nistarot rabi Šim’on bar Jochaj posedne caesarovu dceru. V takových případech se i jeví jako bytost s určitým, byť poněkud zvráceným, smyslem pro humor.
Podle jiné legendy pomáhal Šalamounovi se stavbou jeho Chrámu - byl při té příležitosti Šalamounem obelstěn. Tato legenda může v některých bodech připomínat oblíbenou tematiku v českých pohádkách, kdy ďábel nebo čert uzavře sázku (nejčastěji o duši) výměnou za splnění náročného úkolu, během jehož plnění pak bývá často podveden a musí přiznat porážku.
V jiných pasážích je vypodobňován jako manžel Lilith (v jiných pasážích je to Samael). Dále je podle některých legend potomkem Adama a anděla - sukuba - Namah z dob, kdy Adam byl se svou první ženou Lilith.
A okultismus?
Démon Asmodeus se objevuje jako 32. démon v magickém grimoáru Goetie a v Knize umění Almadelova, což jsou obojí části knihy Lemegeton. Jsou zde obsaženy popisy jak s tímto démonem jednat, v jaké podobě se zjevuje, jeho pečeť a také co je v jeho moci.
Na rozdíl od Asmodea se informace o ní dost různí. Neshodují se ani v tom, kdo Lillith skutečně byla. První zmínky o ní jsou již ve staré Mezopotámii. Lilith neboli Černá Luna byla služka sumerské bohyně nebes Inany. Prvně se o této postavě zmiňuj sumerská mytologie ovšem ani Sumerové se na přesném zrodu a životu příběhu o Lilith nemohou shodnout.
Ve starém Sumeru byla Lilith považována za "levou ruku" nejvyšší bohyně, spojené s plodností a sexualitou, Inany.Pomáhala jí přilákat muže do jejího chrámu aby ji uctívali. V důsledku této role se Lilith též říkalo svůdkyně mužů. Proto se v mnoha artefaktech můžeme shledat se zobrazením Lilith jako napůl ženy a napůl hada.
Lilith se v židovské démonologii označuje jako zlý duch, sukuba (succubus). Lilith není součástí Judaismu, ale tento příběh se vyskytuje v legendách Židů i některých jiných národů.
V domech kde pobývala rodička s novorozeným dítětem se na dveře věšely amulety s nápisem "Adame, Evo, pryč s Lilith!" Tato slova měla působit jako exorcismus proti Lilith a odradit ji od tohoto domu.
"Stvořena z prachu země, stejně jako Adam. Není řeč o Evě, ale o té druhé. Divoká a nezávislá žena, která se odmítla podrobit vůli muže, stejně tak jako vůli Boží!" Takhle vidí Lilith křesťané a židé.
Podle mezopotámských mýtů i některých židovských gnostiků, kabalistů, mystiků, astrologů a spiritistů byla Lilith první žena. Tak jako Adam byla stvořena ze země. Z jejího spojení s Adamem vzešel Asmodeus a nesčetně dalších démonů, kteří sužují lidstvo. Vypráví se však, že spolu Adam a Lilith nedokázali žít v míru, neboť Lilith odmítla při souloži zaujmout polohu, při níž byla nucena ležet pod Adamem. Na jeho naléháni mu odpověděla: "Proč bych měla ležet pod tebou? I já jsem byla stvořena ze země a jsem ti rovna!"
A tak se jí chtěl Adam zmocnit násilím. Po nedlouhé době Lilith pochopila, že s ní Adam nebude nikdy jednat jako s rovnocennou bytostí, a v zoufalství vyslovila nevyslovitelné jméno boží,vznesla se a zmizela. Adam prosil Boha, aby mu ji pomohl najít a přivést zpět. Bůh tedy poslal tři anděly (archanděl Michael, archanděl Gabriel a archanděl Natael), aby ji našli a přivedli. Našli ji v blízkosti Rudého moře, kde se stala nevěstou démonů, a předali boží varování, že pokud se nevrátí, tak denně zemře sto jejích démonických dětí. Ona se však vzepřela a rozhodla se, že se nevrátí, a v důsledku toho se z ní stal zlý démon. Podle některých byl tento mýtus z Bible vyřazen, ovšem přímý důkaz není. Vzhledem k povaze a rozdílnosti textů (Lilith vs Biblický kánon) je představa o vyřazení Lilith z Bible považována ze velmi nepravděpodobnou a je držena spíše malými skupinami (gnostici, kabalisté...), nežli v Židovství/Křesťanství obecně či odborných kruzích (vysoké školy, učenci). Legenda také říká, že to Lilith byla oním hadem, který podal Evě jablko. Proto se v mnoha artefaktech můžeme shledat se zobrazením Lilith jako napůl ženy a napůl hada. Aby se Lilith pomstila za smrt svých dětí, zabíjela novorozeňata a rodičky. "Přísahám při božím jménu živoucím a jsoucím, že když zahlédnu vaše jména nebo znamení, nechám to dítě být." Odtud je zvyk psát jména andělů do medailonků malých dětí.
Podle pověstí se začala mstít tím, že vraždila novorozence, či sváděla ve snech muže a posléze je připravovala o rozum, nebo zabila. U kojenců se tomuto jevu říká "syndrom náhlého úmrtí". Dříve se věřilo, že u chlapců je rizikových prvních osm dnů života a u dívek prvních dvanáct. Dnes ovšem víme, že je tato doba o něco delší - asi sedm týdnů. Tento syndrom vede ke smrti dítěte bez zjevné příčiny. Po narození dítěte zřejmě ještě nefungují správně všechny důležité orgány a dítě umírá. Děje se tak většinou v noci, kdy dítě neruší žádné vnější podněty. Jeho dech i tep se zpomalí, jeho tělíčko začne pomalu chladnout, až nakonec zemře, snad jako by ztratilo vůli žít.
V astrologii bývá ztotožňová Lilith s Černou Lunou. Její astroligcké působení je převážně na bázi vnitřního já, ID, ačkoliv může zároveň působit nejen v podvědomí, ale i fyzickým způsobem.
Další o koho se Lilith zajímá jsou muži. Zjevuje se jim ve snu jako krásná, přitažlivá a smyslná žena, které nejsou schopni odolat. Ona je potěší, oni jí dají svou uvolněnou sexuální energii. Díky zájmu o kabalu v renesanci se obnovil zájem i o Lilith. V evropské literatuře nosila překrásné šaty, kterými sváděla muže. Známé jsou i pověsti, jak Lilith v šatech královny ze Sáby svedla ubožáka z bornsu. O kabalistovi Josefovi de la Rejna se povídá, že se jí dobrovolně zaprodal.
Problém Lilith je velice spletitý. V sumérské mytologii byla dcerou bohyně Mehitabel a její obraz se s věky mění. Jak se společnost více a více přikláněla k patriarchálnímu obrazu, začaly postupně převládat v jejím profilu démonické prvky. U semitských národů z Mezopotámie byla Lilith nejprve podobna Lil, sumérské bohyni ničivých větrů a bouří. Poté však převládla židovsko-semitská morálka a Lilith splynula spíše s Lamaštu, čarodějnicí či ženským démonem, která byla podle pověstí vražedkyní dětí. Zde nabyla podobu okřídlené noční příšery, nebezpečného upíra a matky zlých duchů.
Podle Zoharu, hlavního židovského díla mysticismu, byl Adam původně oboupohlavní bytost. Z jedné strany vypadal jako muž a zdruhé jako žena. Poté člověka uspal, ženu od něj oddělil a chybějící část kde byli spojeni zakryl masem.
Podle kabbalistické knihy "Sefer Rasiel" byla Lilith vyjící ženský démon známý i jako Mejaleleth. Lilith chodí po světě s 480 zlými duchy a padlými anděly a bojuje s jejími sokyněmi, démonkou Machlath a její dcerou Agrath. Jiné legendy vyprávějí o jiné démonce jménem Namach. Lilith i Namach podle legendy souložily s Adamem a "seslaly na svět zkázu". Zohar označuje Namach jako matku démonů, zatímco Lilith za jejich vládkyni.
"Lilith je považována za nezávislého ducha, který vybojoval vítěznou emancipační bitvu." Lilith neposlechla. Lilith se poté provdala za Samaela (levá ruka Lucifera) a stala se tak paní temnoty. Tvrzení, že je matkou upírů je asi nejvíc sporné. Vzniklo totiž pravděpodobně pouze špatným překladem Bible:
Izajáš 34:14
Překlad krále Jakuba, 1611, (AKJV): "Divoká pouštní zvěř se bude také setkávat s divokými zvířaty z ostrova a satyr bude volat na své kolegy, sama sova se tam bude také nalézat a najde pro sebe místo odpočinku."
Český ekumenický překlad, 1979, (ČEP): "Bude se tam setkávat divá sběř s hyenami a běsové budou na sebe pokřikovat. Bude si tam hovět upír a najde si odpočinek."
Americký standardní překlad, 1901, (ASV): "A zvěř z pouště se sejde s vlky, a divoké kozy budou křičet na své kolegy, ano, i netvor v noci se tam usadí a najde své místo k odpočinku."
Ačkoliv mezi biblickými znalci ve významu a správnosti překladu tohoto výrazu nepanuje shoda, můžeme vyvozovat, že výraz použitý v knize Izajáš někdy překládaný jako Lilith je pravděpodobně zvíře, které je aktivní i v noci, jako např. již zmíněná sova, lelek, netopýr (viz překlad jako upír), hyeny, nebo tvorové podobní kozám.
Žádné komentáře:
Okomentovat