Překročit její stín - Česko hledá spisovatelky (literární soutěž, ročník 2015)

Překročit její stín - Česko hledá spisovatelky (literární soutěž, ročník 2015)

Na co by Rowlingová (Potter) s Jamesovou (FSOG) v anglofonních zemích nenarazily

Takže, jak už možná většina z Vás, znalých mašinerie hromadného vydávání zahraničních knih různých kvalit a žánrů, tuší, vydat v Čechách původní českou knihu, pokud zrovna nejste Ornela Štiková nebo v depresích se věčně topící Iveta Bartošová, není vůbec jednoduché.
Způsoby, jak toho dosáhnout, jsou všehovšudy dva:
Za prvé, můžete obesílat nakladatelství a čekat, jestli se v jejich edičním plánu, najde za rok nebo tři nějaká malá skulinka pro vydání vašeho dílka.
Proces je to dlouhý a poměrně neefektivní, protože rukopisů, jako je ten váš, se na stoly redaktorů dostává denně desítky, ne-li stovky. Většinu ani nečtou.
Ani v případě, že si vás nakladatelství nějakým zázrakem vybere, nemáte, ale vyhráno, protože, pokud vaši knihu, neoznačí nálepkou "BESTSELLER" a neumístí ji na první místa svého katalogu, čímž by aktivně podpořilo její prodej, s největší pravděpodobností zapadne v šedi jiných titulů. Pro vydavatelství se stanete prodělečnými a příště už vám nic nevydá.
Pro představu, přikládám vyjádření zkušené redaktorky, spisovatelky a majitelky literární agentury Mám talent Markéty Dočekalové:

" Většina knihkupectví zápasí s prostory. Knih vychází tolik, že je nemají kam dávat. A protože prodej knih je živí, je pro ně klíčový právě správný výběr titulů. Prvotinu musí nakladatelství nějakým způsobem podpořit, jinak hrozí, že si ji téměř nikdo na prodejnu neobjedná. Znamená to totiž, že nakladatel musí nějak své knihkupce přesvědčit, že má smysl si knižní titul objednat.

Knížky se prodávají tzv. do komise. To znamená, že si je knihkupec objedná v určitém počtu na svou prodejnu, ale zatím za ně neplatí. Vyúčtování většinou probíhá po každém měsíci a knihkupec vždy uhradí jen knihy, které se v daném měsíci prodaly. Protože je však problém se zmíněným prostorem na prodejnách, když se některého titulu neprodá dostatečný počet kusů, knihkupci ho velmi rychle vracejí zpět vydavateli. Nechtějí, aby zabíral na prodejně místo

To je bohužel pro každou prvotinu velmi složité.

Problém tedy zdaleka není jen umístění knihy na prodejně, protože ten největší problém je – vůbec se na prodejnu dostat a tam se udržet."

Další nevýhodou je, že rozhodně nemůžete mluvit do všeho. Nezřídka se stává, že autor nemá právo zasáhnout, ani do vzhledu obálky své knihy.

Na druhou stranu, odpadá starost se stylistikou a jazykovou korekturou, kterou já vyloženě nenávidím. A pokud se neprodá ani jeden výtisk, nic na celé věci netratíte.

Jenže, jak už tušíte, já si, coby netrpělivec obecný, vybrala možnost číslo dvě a sice vydání knihy vlastním nákladem.

Bohužel nedílnou součástí druhé možnosti, je buď výhra v loterii nebo shánění sponzorů a právě tady se ráda nechám inspirovat Američankou E. L. James .

Vy, kdo jste někdy přečetli byť jedinou stránku z knihy Fifty Shades od Grey, určitě vám nemohlo ujít, že Anastasia pije jedině čaj Twinings. A její dominantní nechutně bohatý pan Grey, od kterého byste s jeho vyžíváním se v posledních zázracích techniky, jak napoví už vzhled jeho kanceláře v první kapitole, očekávali spíš nějaký elektřinou poháněný typ sporťáku, jež se vyrábí po kusech. Ten arogantní pan Grey ,má vozový park složený výhradně z vozů značky audi. A nakonec Anastázii místo volva, jež je celosvětově hodnoceno jako nejbezpečnější vůz na trhu, kupuje auto naprosto neznámé značky, na níž si nemůžu ani vzpomenout.

A důvod?

Obsahová reklama.

Je to něco, čemu se autoři v Čechách snaží vyhnout, jako čert kříži, ale proč vlastně?

Moje hrdinka snídá poměrně často bezejmenné cereálie, proč by nemohla snídat nějaké konkrétní? Zvlášť, pokud výměnou, získám prostředky na vydání knihy nebo třeba jen obyčejnou reklamu.

Právě tímhle směrem, se hodlám vydat.

A to ještě, než dokončím poslední korektury s redaktorkou, které za to samozřejmě zaplatím, protože já, coby matka toho dílka, jehož první část čítá přes sto dva a dvacet normostran, ty chyby, které tam nepochybně jsou, už zkrátka nevidím.

Svízel je v tom, že děj mého románu se odehrává v Americe, tudíž se mi zužuje výběr, jen na nadnárodní korporace tipu Nestlé atd.

Nevadí!

Jdu psát žádost o sponzoring! :-)