Bonus aneb jak to na pláži s Aidanem nakonec nedopadlo

Skutečně nejjistější cesta do Pekla je pozvolná: mírně se svažuje, příjemně se po ní chodí, nejsou na ní náhlé zatáčky, milníky ani ukazatele na rozcestí.
Lewis Clive Staples


Jak to mělo na pláži dopadnout původně...
A on mě zatlačí do teplého písku.Ležím na zemi, vydaná mu napospas. Jeho pravá dlaň mi bloudí po hladké kůži pod tílkem, až bezpečně najde jednu z mých vzrušením naběhlých bradavek a lehce ji stiskne.
„Áách!” vzdychnu a prohnu se v bocích.
Posadí mě a vyhrne mi tričko nad hlavu, aby ho odhodil pryč a během vteřiny, svými horkými rty obemkne ten citlivý růžový hrot, který už předtím prsty rozdráždil k nevydržení. Saje.
Zavřu oči a nějakou dobu, si slastně vychutnávám doteky jeho rtů na svých prsou.
Pak k němu natáhnu ruce a svléknu mu šedou polokošili. Vzhlédne, políbí mě na rty a znovu mě pokládá zády do písku. Prsty mi zahákne za lem šortek a stáhne mi je i se spodními klhotkami. Jsem nahá.
Vzrušeně oddechuju. Sleduju, jak totéž dělá i se svými džínsy. Naléhá na mě, očima plnýma touhy pevně fixuje můj zelený pohled. Na krátký okamžik ucítím ostrou bolest, když jeho vzrušené mužství přerve poslední důkaz mojí nevinnosti. Pomalými pohyby boků mě, ale rychle dostává zpátky do víru vášně. Jak se stupňuje naše vzájemná touha, roste i žár, který ho nutí, ke stále rychlejšímu tempu. A já se mu podvědomě přizpůsobím, abych ukojila tu spalující potřebu, dosáhnout...až...na...samý...vrchol.
„Ano!” vykřiknu vteřinu předtím, než sebou krátce zazmítám v návalu orgasmu.
„Yasminne!” slyším ho zasténat a jeho tělo klesne na mé.
„To bylo dokonalé.” zašeptám ochraptěle se zavřenýma očima.
„Ech! To bych řekl.” přisvědčí zadýchaně.
A do několika sekund, oba vyčerpaně usneme.
Probudí mě křik racků.
Aidanova hlava pořád spočívá na mé hrudi. Je nahý a ruce má ovinuté kolem mých ramen.
Doširoka otevřu oči, když si vzpomenu, k čemu mezi námi v noci došlo.
Do hajzlu!
Tohle je vážně průser!
„Co se..? Ne!” slyším Aidana.
Zvedne hlavu a podobně, jako před chviličkou já, vstřebává zjištění, že jsme spolu spali.
„Rychle, oblíkni se, Yasminne. Doufám, že nás nikdo neviděl.” řekne a hází po mně svršky, které ze mně včera bez pardónu doslova strhal.
„Mám dojem, že to je náš nejmenší problém.” namítnu, ale poslušně se soukám do přiléhavých šortek.
„Nemusí o tom nikdo vědět, jestli nechceš.”
„Cože? Copak, ty můžeš...?” povytáhnu udiveně obočí.
„Ne, jasně, že ne. Ale to, že tu pořád ještě jsem, znamená, že ON o nás neví. Naštěstí.”
„Aha.” řeknu, ale stejně si nepřipadám chytřejší.
„Takže tajemství?”
Nakrčím čelo.Chová se divně, na to, co je zač, ale přikývnu.
Tohle mi Daniel už neodpustí.
Možná, to tak jednoduše má být!