Jih proti Severu

 

"Budu na to myslet až zítra."
Ano i tahle věta patří mezi ty, které po vzoru Scarlett poměrně často opakuji, abych toho stejně jako většinou ona, nakonec litovala.
Nicméně román tady má své místo proto, že mě k napsání romantického fantasy na pokračování inspiroval.
Ne, že by se snad děj odehrával před dvěma sty lety.
Urvala jsem si z příběhu především samotnou lokaci, která je sama o sobě strhující.
Vždyť co je úžasnější, než místo, kde v těsné blízkosti najdete močály, moře, hluboké americké lesy a hory, navíc s jedinečným životným stylem, zde žijících obyvatel, kteří navzdory tlaku okolní industrializace nezapomínají na tradiční hodnoty starého Jihu!

Jih proti Severu a Margaret Mitchellová

 

 

Román Jih proti Severu, v anglickém originále Gone with the wind – Odváté větrem, byl vydán roku 1936 a prakticky okamžitě se stal světovým bestsellerem. I dnes se stále drží vysoko ve světovém žebříčku nejčtenějších knih. A nutno podotknout, že naprosto zaslouženě. Ne náhodou za něj autorka dostala v roce 1937 prestižní Pulitzerovu cenu.

Margaret sama o volbě titulu knihy v dopise nakladateli píše:“… je v něm pohyb, lze ho vztáhnout na dobu, která je pryč jako loňské sněhy, na věc, kterou odvála vichřice války…“.

Příběh krásné a svéhlavé Scarlett, který se odehrává na pozadí americké občanské války, je dnes přesně tím, co nazýváme evergreenem. Ještě dlouhé generace po nás v něm miliony žen ztratí srdce pro šarmantního a nebezpečného darebáka Retha Butlera. Příběh je navíc výjimečný v tom, jak dokonale vykresluje atmosféru tehdejší neklidné doby. Přitom chybělo tak málo a román vůbec nevznikl.

Margaret Munnerlin Mitchell se narodila v Atlantě roku 1900, kde také vyrůstala. Celé dětství poslouchala příběh o válce Jihu proti Severu. Margaret milovala literaturu a tak není překvapením, že po vystudování The Smith University působila jako redaktorka deníku The Atlanta.

 Román začala psát už před rokem 1926, když si nešťastnou náhodou zlomila kotník. Protože brzy dočetla všechny knihy, které doma měli, nudila se a nebýt jejího manžela, který jí doporučil, aby místo čtení napsala román, přišla by literatura i filmový svět o jeden ze svých klenotů.

Margaret dlouho neváhala. Psala o tom, co důvěrně znala. Jak sama píše ve svých memoárech:“… věděla jsem o válce všechno. Jediné, co jsem nevěděla, bylo, že Jih válku prohrál.“

Jako zkušená redaktorka, byla víc než svědomitá. Každou historickou událost si ověřila, což v době, kdy nebyl internet ani mobilní telefony byla práce přinejmenším nevděčná, ale nebýt jí, kniha by nikdy nebyla tak dokonalá.

Neméně zajímavé je i filmové zpracování, kterého se kniha dočkala sotva tři roky po svém vydání a to jen proto, že režisér vybíral hlavní představitelku Scarlett O ‘Harové dlouhé měsíce. Nakonec se role zhostila krásná Angličanka Vivien Leigh a to navzdory faktu, že o roli se ucházely daleko slavnější a zkušenější americké herečky. Postavu nejpopulárnější Američanky, tak ztvárnila Britka. Film samotný, ač rozhodně na svou dobu výborně natočený a ověnčený osmi Oscary, bohužel kvalit knihy nedosahuje. Ale tak to bývá asi vždycky.

Bohužel sama autorka si úspěchu příliš neužila, protože pouhých třináct let po vydání knihy, která byla svého času nejprodávanějším titulem po Bibli, ji na ulici srazil během procházky s manželem Johnem Mashem srazil opilý řidič.